ukončuji tento blog....

27. července 2012 v 21:39 | niss |  ozmámení
já .....no, tento blog je pro mě hodně ale, všechno jednou skončí....Potřebuji změnu... Takže jestli si někdy založím blog....dám sem odkaz ale zatím si po dlouhé době nic nedělání dávám trochu voraz. ..... ale...když si přečtu své staré články div se do země hambou nepropadám....přesto jsem taková ...(nevím přešně jaká) byla. Netvrdím, že jsem nyní lepší, ale člověk musí pokračovat. Musí se stále rozvíjet. Mám velké plány s novým blogem....nevím do jaké míry je uskutečním, ale budu se snažit...přisahám....(a pokusím se v textu nedělat ty pitomé tečky, jsou hrozné)
Taky bych asi měla poděkovat, když jste mi tu taky někdy zašli. Ani nevíte jak jsem za to vždycky byla vděčná. mé malé srdíčko se vždycky zatetelilo štěstím při každém pozitivním komentáři.
No nic. já končím :D pá :3
 

osamění

17. září 2011 v 20:28 | niss
prosím v tento článek píšu v slabší chvilce své mysly: nevyvozujte z něj žádné závěry či neupravujte si obrázek o mně
Cítím se pod psa. Je fajn mít spoustu přátel. tak proč když se se mnou chce někdo bavit, chce se stát mým přítelem jsem nepříjemná a protivná a snažím se ho všemožně zbavit a ukazuji se v tom nejhorším světle? Jak já jsem pitomá! Nyní sedím v sobotu večer sama u počítače. Nikdo se neozve, nikdo mi nenapíše, nikdo nedokáže pochopit, že to že jsem na lidi hnusná, vlastně tím říkám "buďte mí kamarádi". Jsem tak zoufalá, že jsem dokázala sesmolit tento článek. Má mysl není schopna jediné kloudné myšlenky.
Ke všemu se teď zlobím na svou kamarádku. to mi taky na náladě nepřidá. Když má člověk mnoho přátel a jeden ho naštve, nebo se s ním pohádá, tak jde za jiným ze svých přátel popovídají si a zanadávají si na toho kdo je štve. Ale když jich máte málo a není nikdo, kdo by vás vyslechl a řekl vám, nějaká ta falešná otřepaná slova útěchy, která toužíme slyšet, řekne.
Proč se lidi nechovají tak jak chci já? Já nevím chci mít všechno pod palcem, chci aby si mohla řídit život podle sebe jenže to nejde! Jsem sobecká, chci myslím jen na sebe. Jenže nikdo jiný na mě nemyslí, nikdo mě nevezme za ruku a nepomůže mi.
Ono mně vlastně nejde pomoc. Když mi někdo přece jen chce podat ruku v nouzi, tak já mu nevěřím a začnu na něj ječet a uteču. Nevím, co chci. Nevím, kdo jsem. Nevím, jestli něco vím. Vím jen, že nic neumím.

tak jo..

5. září 2011 v 14:31 | niss |  deníky
Na nové škole se mi daří. Mám spoustu kamarádů asi stejný počet jako má pterodactyl písniček na mp3 přehrávači, kteří mi rozumí mají stejné zájmy a jsem hvězda třídy. Baví mě začínání přátelství, jo asi tak jako baví slona paragliding. Učení je moje nejmilovanější činnosti a tak si ho vážím, že si ho nikdy nedopřávám, nebo velice střídmě. Užívám si to jak Laika sluneční větry. Chodím brzo, přesně když příjdu do třídy já začíná hodina a nezáleží na tom, co říká školní zvonek. Ať si trhne! Já jsem tu king XD. U učitelů jsem oblíbená asi jako špedlík v oku. V hlavě mám všechnu moudrost světa.Všichni mi závidí můj hvězdný styl, jo chdím obalena v tunách žhavého plynu. Takže jsem odhalena, tak mě poznáte. Až mě potkáte tak mi zamávejte a mrkněte na mě 200 000 000 000krát. Tak se poznáme XD Pak spolu půjdem do Betléma:D
 


carpe diem!!

26. srpna 2011 v 1:20 | niss
Letos to bude asi můj první článek, kdy se s tímto blogem neloučím, sice jedu pryč, ale jen na malí výlet. Nyní jsem ve Francii. Je to tu super. Naše hostitelka sice mluví pouze anglicky a já na konverzace nejsem zvyklá, ale zase se bavím nad hroznou angličtinou mého taťky, který se naučil pár slovíček na google a strašně rád se jimi chlubí(jestli si tohle někdy přečte tak mě zabije O:-) takže mu tenhle článek neukazjte :DDD pokud mě chcete mít apoň chvilku na tomto světě).
Vím, že jsem sem psala dlouho jen negativní články, tak jsem se rozhodla to změnit. Protože všude kolem nás jsou jen špatné věci, například ve zpávách v televizi se o věci dozvíte až se pokazí, ale že 50 let sloužila výborně se jaksi vytratí. Tak pozitivní myšlenky, které mě nyní napadají zní asi takhle(prosím berte ohled na to, že se jedna ráno s já jsem spala jen 3 hodiny a když jsem nevyspaná tak mi to nemyslí)
Miluji MHD, můžeš si sednout a sledovat lidi jako se každý snaží splnit svou úlohu v životě, dojet do neznámích cílů, sledovat jak jsou nervozní a rozmrzelí a chtějí být jinde. Připadám si jako v mraveništi. Každý z těch lidí má svůj vlastní příběh, své starosti i velké výhry. Baví mě představovat si, kam jedou, a co mají v plánu na dnešní večer.
Jezdit s pernamentkou po městě je úžasná zábava. Vzlášť v cizí zemi naprosto úžasné to bylo v paříškém metru. Připadalo mi vtipné poslouchat francouštinu. Nerozumněla jsem jediné slovo, ale úsměvy které mi posílali mluvili za vše. Každý člověk, který se na mně usmál mi zvedl náladu. Bylo mi jedno jestli mě chce okrást, neměla jsem u sebe nic jen flašku vody, takže kdyby mi ji ukradli co by se stalo? Asi by jsem se smála dál a oni asi taky.
V Paříži jsem zažila dokonalí den. od metra, až po Eiffelku jsem byla šťasná. Ten den se mi vryje do paměti. Chtěla bych, aby každý kdo si přečte tento článek, si když pojede MHD se usměje na ty co vypadají nejnervozněji ať mají taky hezký den.
Zjistila jsem, že žádnému dnu jsem ještě nedala šanci, aby byl nejkrásnější v mém životě. Chtěla bych to změnit. Tak doufám že se mi to podaří a budu žít možná šťastněji. Doufám že se tžo povede i ostatním takže pro všechny Carpe Diem, protože život je krátký! :DDD

ups..zase nedodržuji sliby

16. srpna 2011 v 21:32 | niss |  deníky
Takjo...fotky dodám až se dostanu na noťásek. Je divné, že sem dávám články jen když někam odjíždím, a tentokrát jedu do Francie budu tam mít internet tak mě to doufám donutí na tento dávno zapomenutý blog přidávat nějaké články.
S mými sliby to bylo vždycky na draka. Jako by nějaké slovo dokázalo tě praštit mě po hlavě a zvednout mou velectěnou zadnici k udělání něčeho co jsem slíbila. Ne, má velectěná zadnice( či jakákoli jiná velectěná část mého těla) se bude hýbat pouze když ji někam dokopete.
Pokusím se nakopat, ale nezaručuji účinek protože nemám příliš ohebné nohy. Tak doufám, že sem nějaké ty fotky dám. ^______^"

hehe..malinko hektické prázdniny

11. července 2011 v 9:35 | niss |  deníky
fu...našla jsem si malinko času Vám tady něco napsat, protože jsem tak vytížená, že to ani není možné. Nestíhám nic nemůžu si kreslit, nestíhám psát povídku, kterou mám rozepsanou. No prostě děs.
Proč vlastně nestíhám? No Ve čtvrtek večer jsem se vrátila od babičky, kde jsem byla od pondělí. pátek jsem jela do zoo, v sobotu jsem byla u rybníka, a dneska odjíždím do Německa.
Tenhle výlet do Německa je tak trochu neplánovaný, ale doufám, že se to zvládne.
Vrátím se asi tak ve čtvrtek. Tak doufám, že už pak budu mít čas, a napíšu sem, jak jsem se měla a dám sem nějaké fotky.
Když se dívám na počet článků na tento rok, cítím se strašně. Předminulí rok byl v pohodě, tam jsem měla nějaých 211článku, loni jsem jich měla 10!!! a letos....to radči ani nebudu zveřejňovat. Vážně se omlouvám, jenže nevím, kde mám vzít čas sem psát.
Mějte se mi tu. Užijte si prazdniny. ^.^

nenápadně zezadu se blíží....o jak děsivé

22. května 2011 v 22:20 | niss |  deníky
Já vím že už přichází, všemi vítáno mnou nenáviděno. Roční období slunce, tepla a vody. Léto!! V nesnesitelném horku, kde si přidadám jako v pekle se plahočím mezi lidmi nesoucími zmrzliny. Všichni s nechutnými úsměvy na tvářích. Mají na sobě jen málo oblečení a ukazují, jak jsou opálení. A kolik měsíců drželi dietu, aby nám ukázali svoje žebra a střeva. Chce se mi zvracet! Pálí mě každičký centimetr kůže, rychle se zbarvující do červena. Hledám nějaký stín, kde bych se mohla schovat. Jakmile ho najdu, tak se tam schovám a chvilku si užívám tam krásný pocit. Mezitím se do mě pustí hromada malinkých upírků, kteří mi ještě víc podráždí spálenou pokožku. Co nejrychleji se pokusím dopravit domů abych uktela z dosahu upírků a nechutně rozpálených ulic ve městě. Není nic horšího než všude cítit pach potu lidí, kteří se roztékají kolem. Cítit pach nataveného a nepříjemně lepícího asfaltu, který není dělaný na takovou teplotu. Můj pejsek taky trpí není stínek do kterého by si nelehl. Slunce konečně došlo pod mrak a mě se docela ulevilo. Tak strašně toužím po tom, aby byla zpátky zima, nebo aspoň jaro. Snad by stačilo kdyby jen zapršelo. Miluji letní deště, ale to je všechno.

svět není fér smiř se s tím

10. května 2011 v 14:22 | niss |  deníky
Proč? proč musí neustále lidi někoho srovnávat s jiným. Zdá se mi to strašně nespravedlivé! Prostě každý jsme jiní máme své problémy a své radosti a denně vyhráváme své malé války, které nás tvoří. Jen záleží jak to bereme, jestli je pro nás ta určitá věc nejdůležitější v životě, nebo jestli si řenkeme jak to dopadne tak to dopadne vžydycky je jiná možnost. Nikdo nemá právo nám naše rozhodnutí komentovat nebo nám je rozmlouvat. Je to naše svobodná vůle a když si chceme zničit život podle mě můžeme jen ho neničit těm ostatním, kteří o to nestojí. A nikdo nemůže říct mé problémy jsou větší než tvoje. Ale proč to potom říkají? Proč tomu kdo má strach říkají jak se báli oni?
Ale nechápu, že škola má za úkol říct "tenhle je chytřejší než ten druhý." Možná je to tím, že škola má říct jsi chytrý a tak bys měl dělat něco hlavou(třeba prorážet zdi), nebo něco podobného. Kam se poděla ta indiviualita?
Proč všechny ideologie a chytré myšlenky zní tak krásně? Jako "všichni jsme si rovni, a tak budeme mít všichni stejně" nebo "každý bude mít jen tolik, kolik si zaslouží" No jo ale, kdo má právo říct ten si to zaslouží? Kdo dokáže dát přesná kritéria?
Vážně už mě ti lidé nudí. Nemají odvahu říct, co si myslí, protože by je někdo mohl přestat se s nimi bavit. Jako by PRAVÉ přátelství mohla zničit upřímnost. Já nechci tisíce kamarádů na jeden den, ty co akorát zjišťují o tobě drby aby se ti smát. To radši budu sama. Naštěstí jsou lidé na které se mohu spolehnout. A jsou moji praví přátelé

nic? to existuje?

20. dubna 2011 v 13:44 | niss |  deníky
Normálně članky týdne nepíšu, ale tenhle mě nějak zaujal.
Asi to bude tím jak často tohle ve slovo svých životech slýcháváme a v kolika souvislostech ho používáme. Nic by mělo znamenat něco jako prázdno, nějaký ne-předmět, žádný předmět, žadný emoce, žádný vjem.
Ale to nejsou jediné významy tohoto pozorohodného slova. Například když jsem se ptala jedné kamarádky "co jí je" tak odpověděla "nic". Pak jsem zjistila, že to nic vlastně znamenalo, že se její rodiče rozvádí a ona z toho zrovna nadšená není.
To bude asi tím, že když nechceme odpovědět tak říkáme nic, což mi moc smysl nedává, protože je to slovo, které v nás vzbuzuje zvědavost a touhu po novinkách. Je to jako když muž chce ženu, ona neustále odmítá, protože se jí líbí když o ni někdo usiluje.
Nevím jestli je někde ve vesmíru nic. Ráda bych ho poznala. Jak asi vypadá? Je opravdu tak děsivé?
Bez toho abys viděl nic nemůžeš říct, že jsi viděl všechno, takže všeználkové hledejte nic!
Mimochodem tohle je asi jedinný článek, který píšu do příjmaček, které mám(už) 26.,27.,28. takže prosím přejte mi štěstí!!

usměj se bude hůř..!!

8. dubna 2011 v 18:11 | niss |  deníky
Dneska jsem měla naprosto praštěnou náladu. Byli jsme na volejbalovém zápase a myslím si, že hlasitějšího fandu než já tam nějstě neměli. Jo to je tak, když ta holka, co sedí v zadu zařve. Sice jsme prohráli, ale byla sranda.
Já se opravdu omlouvám, že to tady tak flákám, ale já OPRAVDU nestíhám. Ráda bych věděla, kde se ten čas strácí, příjdu domů ze školy vykonám nutné rituály a najednou je večer. Možná se choval do ledničky otevřu ji a tam na mě vyzívavě hledí všechny ty mňamky, a já najednou zapomínám pro co jsem původně šla. Kdo by tomu odolal? Po čtvrté večeři a třech kriminálkách se o čtrvt na jednu ránu uráčím jít do postele. A ten čas si nedá pokoj a najednou musím vstávat není to k vzteku?!
Podivné že? Jednou jsem se škaredě poučila, že po nocích se nechodí papat. plížila jsem se nanápadně, aby to kalorie neslyšeli a já jsem se mohla nadlábnout. Samozdřejmě, že jsem nemohla si rožnout světlo. Tiše jsem se vkradla a pak najednou! jsem zakopla o židli a zlomila jsem si prst na noze. Od té doby si dávám veliký pozor na to kde se ten rafinovaný a zákeřný nábytek nachází. Protože to kalorie slyšely a rychle si běželi chránit svůj hrad .

Kam dál